Původní kácovská fara stávala na místě dnešní radnice. Po roce 1650 bylo pro faru vykázáno nové místo. Šlo o dřevěný domek s kamennou podezdívkou, od kostela ale dost vzdálený, nad panskou vinopalnou. V té době panoval velký nedostatek kněžstva a tehdejší faráři trávili většinu dne na koni, na cestách za svými farníky, matriku v jezdeckých botách. Proto jsou prý matriky z oné doby tak úzké. Dřevěné farní obydlí bez náležité péče se postupně stávalo neobyvatelným. Teprve v roce 1709 nastoupil do Kácova Mikuláš F. Kratochvíle, který se sám pustil do stavby fary. Ani zdejší patron, hrabě Breda, známý z Vrchlického Selských balad, ničím nepřispěl. Tak povstala nynější důkladná jednopatrová kamenná budova dokončená v roce 1718. V ní založil v roce 1750 farář K.J. Foršt první pamětní knihu Kácova (kroniku), jejíž kopie je dodnes zdrojem důležitých informací. Z farní kroniky čerpal většinu dat historik A.N. Vlasák, který jako první popsal Kácov v knize Okres Uhlířsko-Janovický v Čáslavsku v roce 1885.
Barokní objekt slouží i jako ukazatel nejhorších záplav, které kdy Kácov postihly. 1. srpna 1714 postihla městečko neslýchaná povodeň a voda dostoupala až do spodního pokoje fary.
Budova fary, označovaná jako děkanství, je registrována od roku 1966 v památkovém fondu Státního ústavu památkové péče. Na objektu se oceňuje valbová střecha, starobylá forma spjatá s krovem s hřebenovou vaznicí a slaměnou krytinou. Vyskytuje se ponejvíce u lidových staveb. Valbová střecha vzniká tak, že se seřízne střecha sedlová na dvou protějších stranách, takže voda nyní stéká na čtyři strany.
Poslední rozsáhlejší stavební úpravy fary proběhly v roce 1978 za faráře Josefa Sochy, který faru opustil v roce 1982.